Iuse Rustan was wege!

von

Heinrich Ottensmeier

 

Muine loäbn Noahbas un Frünne!

Nai, wat ännat ßick doach dä Tuin! Un däomedde äok dä Minsken! Ett eß doach nicks ßäo van Buistanne oasse dä Vaännarung! Faken dänke eck, ett woöa doach geot, datt man oall kain äoln Käal un kain jungel Bängel maia eß! – Joa, datt moäne eck wirklich ßäo! – Stellt Ji moall vo, watt datt hett, wänn ßick vondage’n jungen Käal’n Freosminske iutßoöken mott fo’t ganze Lihbn! – Watt mott dä dänn oäast an Szoäbn un Wada uppwoän’n, bätt datt hoä ßuin Freosminske oäast richtig kin’nlaiat! Bätt datt dä Fabe iudn Gißichte, vanna Miuln un iudn Hoa oalle wegg eß! – Datt eß dänn joa bäole oasse wi vo diusend Joahs, oasse Jakob mett Lea harinnfalln eß. Eck moäna datt Vodännetoähn van dän Schlaia woöa näo lichta wesen oasse datt mett dän Wasken un Schrubbn! Däomoals mössen dä Mannslui dä Kadden in’n Szacke käobn! Oabba eß datt dänn vondahge gräods annas?

Eck moäne noa dä oäasten gräodn Wäske ßoägen dä Käals oäast watt van ßoan’n „modenen“ Freosminske obabliff. Nai, datt was teo iusa Tuit annas! Däo woöan dä Luidens äok neo vihl wäckta! Dä heddn datt Anstruiken nich noädig! – Ji häddn moall muin Hannchen däomoals ßoän ßolt! Wi’n ruipn Paduisappel! Szäo richtig teon Anbuidn! – Oadda woöan Jiu Freoslui kaine richtigen Reosen? Hä Ji dänn oall moall hoöat un builibet, datt man Reosen anstruiken kann? Ech moäne jümma,  Luidens un Freoslui, dä ßick anstruiket, dä möt’t äok wall noädig häbbn!

Oabba niu loat us moall  noa dä Foöde van dä Freoslui kuiken! Eck moäne nich dä Boäne, eck moäne dä Scheoh! Äok wia dä Voännarung! Dä oän’n Szochte van dä Freoslui hätt gakaine Affsätze unna dän Scheohs, un dä annan läopt upp Stelzen! – Wui früha heddn unna iusen Scheohn näo Uisan un Koppnegels bobn Boatt aosse dä Szoldoadn. Un wänn wui Kliudenposkas dänn in’ne Stadt uppt Ploasta koäm’m, dänn dälla datt, oasse wänn Pea düakoäm’m. Un datt wia passe iusen Freosluin äok nich, dänn dä Vonihm’m inna Stadt hedden üa Pea-uisens oall wäggschmidn. Nai, dä heddn oal dä Spitzbeobnscheoh mett Gummihackens. Joa, dä wolln iuse Luidens niu äok mett „leisen Sohlen“ kuhm’m, wi dä „Länz“ kümmt!

Un niu kuiket Ji datt moall vondahge an! Hannchen well ganich häbben, datt eck ßäovihl noa annan Freosluiboäne kuike! Oabbe düsse Dällaruige kann man doach nich oänfach obahoöan un obakuiken! Un nich bläoß Uisan unna dän Hackens oasse wui früha, nai, dä ganzen Affsätze ßütt iut Uisan ßuin! Woa dä häntreht, doa wäßt kain Gräß maia, nai, doa ßiddn Lock!

Oadda eß datt niu oall wia vobui? Giwisse, oallhand kuhmtße äok inna Meode wia teo Vostanne. Oabba oap datt van Dua eß, mö wui afftoöbn! –

Ett ligg niu oall wall uinge Joahs truigge. Wui heddn Buißoäk hatt. Oasse eck dä Frünne wia nihnuit brocht hadde un ubbe Stobn kamm, ßatt Hannchen unnan Diske un was an’n Schnucken un Szoabbn. –

“Minskenkuind, watt eß di?!” – “Huia, kuik di moall iusen Feotboden un dänn Belagg an! Oalls vulla Löäcka!” Un niu ßoche un wuise moe Hannchen oalle dä boäsen Vospel. Joa, ett ßoche just ßäo, oasse dä studiatn Profässas noa dä Elefanten- un Sauriervospel socht hätt, dä man oallhand inna Stadt in ßoan’n “Museum” ßoän kann. – Oapp düsse nuiggen Elefantenvoapel doa äok wall moall inkuhmt? – Oabba datt ßall wall ßäo gineog van düsse Löäcka vo iuse Noahkuhm’m upphegen!

Doa kamm eck doach moall bui us iuda Szuitdüa! Ett was doanne buigge, dänn hedde ech moe doach dä Knoken tebroken! Wui hätt doa ßoanne Rustan  obban Loch läggt, datt man ßick dä Foöde afwisken kann. Eck strumbulda doa niu in datt Loack, datt moe dä Baß voan’n Boäne dänne was! – Wäa hadde dänn bläoß dä Rustan van dänn Loacke noahm’m?! – Szoann Unvostand! Oasse eck soan bidn vanna Halbe kaik, ßäog eck doa ßoan freskanstriken Freosminske anna Wand lihn’n – un hadde iuse Rustan inna Hand! Un ett was an’n Wöckseln un Ruidn un Ramäntan, dänn in dä Rustan ßaddn Scheoh meddn Stelzenaffsatze un woll nich noahgihbn! Noa, oasse eck teopacke, wasse voloan! Oabba hoä hadde näo maia Baß loadn moßt oasse muin Boän doa inna Kiuhln! – Oabba maia Vostand kruiget dä Freoslui joa äok vandahge bui oalla Gluikbuirätigung nich!

Van dä dünnen Strümpe bui düssa Kuile well eck man nicks maia ßeggen!

                                                                                       Jiu Hinnack van’n Brinke

 
 

pdf-datei